abbazia di Santa Maria della Sambucina

Klášter Sambucina stojí v Kalábrii, sedm kilometrů východně od Luzzi. Leží v nadmořské výšce 780 metrů na západním okraji pohoří Sila. Byl založen jako první z cisterciáckých klášterů na území normanského království v jižní Itálii. První zmínky o něm pocházejí z roku 1166, kdy král Vilém II. daroval klášteru pozemky u řeky Crati. V roce 1188 je doložena přítomnost zednářského konventu, který měl podle tradice přijít z kláštera Casamari.

Klášter se brzy stal významným centrem vzdělanosti a založil šest dceřiných klášterů. Mezi nimi byla například Novara di Sicilia a Santo Spirito di Palermo. V roce 1184 jej poškodilo zemětřesení, ale v devadesátých letech 12. století byl obnoven pod vedením opata Lukáše. Ten později působil jako arcibiskup v Cosenze a podílel se na stavbě tamní katedrály. Klášter byl známý svým studiem svobodných umění.

Z původní stavby z 12. století se dochovaly části apsidy a dva sloupy hlavní lodi. Kostel měl tři lodě podle bernardinského plánu s příčnou lodí a pravoúhlým závěrem. Portál západní fasády pochází z 13. nebo 14. století. Po dalším zemětřesení v roce 1569 byla kostel zkrácena o čtyři pole a fasáda posunuta. Klášter byl zrušen v roce 1780 a později částečně restaurován.