Horní brána

Horní brána, zvaná také Pasovská brána, stávala v jihočeských Prachaticích. Byla součástí městského opevnění zbudovaného ve druhé polovině 14. století. Sloužila jako jeden ze dvou hlavních vstupů do města spolu s Dolní branou. Procházela jí obchodní trasa Zlaté stezky, která vedla od rakouských solných dolů do Čech. Brána měla podobu průjezdové věže s předbraním a pravděpodobně i padacím mostem směrem k městu.

Brána byla několikrát poškozena, poprvé při husitském obléhání v roce 1420. Roku 1524 byla nad bránou vybudována renesanční Záblatská bašta, kterou financovali obyvatelé nedalekého Záblatí. Během třicetileté války byla brána zazděna, aby lépe chránila město, a znovu otevřena roku 1640. V 18. století byly před bránou postaveny dvě barokní kaple zasvěcené svatému Janu Nepomuckému a svatému Antonínu Paduánskému.

Dnes se z brány dochovaly pouze části základů, boční zdi a nárožní pilíře. Tyto pozůstatky jsou viditelné u domů č. p. 126 a 127. Na místě brány jsou umístěny dvě pamětní desky, jedna v češtině a druhá v angličtině. Nedaleko bývalého areálu brány se nachází bývalý Pevnostní rybník, který byl přeměněn na městský park. Archeologický průzkum v roce 1993 odhalil části základů a středověké konstrukce.