Lužnice

Lužnice je malá vesnice v Jihočeském kraji, šest kilometrů severně od Třeboně. Leží v rovinaté krajině při řece Lužnici, která ji obklopuje z jihu a západu. Obec tvoří několik ulic s usedlostmi a zemědělskými dvory, mezi nimiž se nacházejí menší rybníky a pole. V okolí se rozprostírají rozsáhlé louky a mokřady, které patří k chráněným území. Severně od vesnice se zvedá nízký kopec Slepičí vršek, pokrytý lesem a travnatými plochami. V minulosti byla Lužnice součástí třeboňského panství, jehož vliv je patrný dodnes.

Vesnice má bohatou historii sahající až do čtrnáctého století, první zmínka pochází z roku 1371. V průběhu staletí byla několikrát vypálena, zejména během třicetileté války, kdy zůstala zcela pustá. Po válce byla znovu osídlena a postupně obnovena. V devatenáctém století přinesla železnice a stavba nové školy významné změny. Roku 1909 byla zřízena železniční zastávka, kterou tehdy přivítalo na tři tisíce lidí. V obci působili také významní rodáci, například malíř Jaroslav Gebr. Dnes je Lužnice známá především svou kaplí a zachovalými památkami z minulosti.

Nejvýraznější stavbou ve vesnici je kaple svatého Jana Nepomuckého, postavená v roce 1875 na místě starší dřevěné kapličky. Uvnitř se nachází oltářní obraz od E. E. Weise a křížová cesta, kterou tvoří čtrnáct zastavení. Na mostě přes Lužnici stojí socha téhož světce v životní velikosti. V okolí kaple se rozkládá návs s několika usedlostmi, mezi nimiž vyniká zemědělský dvůr Rožmberská bašta. Severně od návsi se nachází kovárna a stará bobrovna, připomínající dřívější způsob hospodaření. Celou vesnici obklopuje klidná příroda s rybníky a mokřady, kde lze pozorovat místní faunu a floru.